Na tomto blogu vám budeme přinášet pohledy na konflikt v oblasti Náhorního Karabachu a jejich možná řešení. Doufáme, že se vám bude blog líbit a že na něm najdete užitečné informace týkající se této problematiky. Přejeme příjemné čtení.

Snahy o diplomatická řešení problému po roce 1994

15. listopadu 2012 v 12:49 | Jakub Krakowczyk |  Konfikt v Náhorním Karabachu
Po podepsání příměří v květnu roku 1994 dochází k ukončení násilí a jak Arménie, tak Ázerbájdžán se snaží najít mírové řešení onoho vleklého karabašského konfliktu.

Na konferenci v Helsinkách v březnu roku 1992 vytváří KBSE (Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) tzv. Minskou skupinu, která by měla zajistit mírové diplomatické řešení karabašské problematiky[1]. O dva roky později, na konferenci v Budapešti se KBSE změnilo na OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) a dochází k ujasnění poměrů v rámci Minské skupiny. Vzhledem k relativně dobrým vztahům mezi Ruskem a Západem, což dokazuje fakt, že Západ byl ochoten podpořit tehdejšího ruského prezidenta Jelcina vysláním vojsk do oblasti Čečenska, bylo vedení OBSE ochotno dosadit do vedení Minské skupiny právě ono zmiňované Rusko. OBSE zároveň i přislíbila zajištění mandátu pro mírové sbory, které by měly být tvořeny třemi tisíci vojáků, kde poměr vojáků každé zúčastněné země nesměl překročit 30%.[2]

Problém však spočíval v zemích samotných, Arménie byla schopna šest regionů Ázerbájdžánu podstoupit, leč nárokovala si dva klíčové (Šuša a Lačin), na což Ázerbájdžán nebyl ochoten přistupovat. Navíc odmítal jakékoliv debaty s představiteli karabašských arménů.[3]

Další schůze OBSE, týkající se této záležitosti proběhla v prosinci 1996 v Lisabonu. Všech 53 zúčastněných zemí (vyjma Arménie) se dohodly na třech bodech řešení konfliktu: 1) byla potvrzena územní celistvost Ázerbájdžánu a Arménie, 2) právní status Náhorního Karabachu, vymezený v dohodě, která mu přiznává nejvyšší míru samosprávy v rámci ázerbájdžánského práva a 3) zajištění bezpečnosti Náhorního Karabachu a všech jeho obyvatel.[4] Dále bylo určeno předsednictví Minské skupiny - v čele zůstává Rusko a připojují se USA a Francie (tzv. trojka).

Během dalších let se představitelé OBSE, potažmo Minské skupiny snažili najít optimální řešení této problémové situace. Roku 1997 byl předložen první návrh "balíkového řešení."[5] Ten spočíval v tom, že rozhodnutí o konečném řešení statutu Náhorního Karabachu bude odděleno od ostatních otázek, ať již migračních nebo demilitarizačních, nicméně karabašští představitelé tento program zamítli. Druhou variantou bylo řešení "krok za krokem," které by proběhlo ve dvou stádiích. První by znamenalo stažení arménských okupujících vojsk z šesti nárokovaných oblastí, návrat civilního obyvatelstva a obnova komunikací v tomto prostoru. Další fází by byla jasná definice statutu Náhorního Karabachu, stejně tak i Šušy a Lačinu.[6] Tento návrh byl karabašskou vládou rovněž zamítnut, nicméně tehdejší arménský prezident Levon Ter-Petrosjan jej schválil, především díky nátlaku ze strany USA[7]. Vlna nespokojeností znamenala Ter-Petrosjanův pád a jeho následné nahrazení předsedou karabašské vlády Robertem Kočarjanem.

Dalším návrhem představitelů OBSE byla politika "společného státu." Podle jeho ruských autorů měla jeho výhoda spočívat v tom, že se vyhýbá silným výrazům jako autonomie či svrchovanost.[8] Tento program však Ázerbájdžán opět odmítl s odůvodněním, že nedodržuje normy a principy mezinárodního práva a místních zákonů. Na druhou stranu potvrdil, že je připraven pokračovat ve vyjednávání v programu step-by-step.[9]

Mezi lety 1999-2002 proběhlo přes 20 schůzek arménského a ázerbájdžánského prezidenta, leč žádná nevedla k uspokojujícímu řešení. V dubnu roku 2001 se tento konflikt stal výrazným světovým tématem, když proběhla schůze těchto prezidentů v Key West, FL pod záštitou amerického ministerstva zahraničí [10], která, ač se zdála být nadějnou, rovněž ztroskotala.

O průběhu debaty v Key West a dalších otázkách tohoto sporu se rozepíšeme v dalším příspěvku.


[1] OSCE, Minsk Group, Background [online] [cit. 2012-11-12], dostupné z: http://www.osce.org/mg/66872
[2] De Waal, Thomas. Černá zahrada; Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války, Academia, Praha 2012, str. 258-274
[3] De Waal, Thomas. Černá zahrada; Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války, Academia, Praha 2012, str. 258-274
[4] Chronology of Nagorno Karabakh settlement process [online] [cit. 2012-11-13]; dostupné z: http://www.karabakh.org/conflict/peace-settlement/chronology-of-settlement-process/
[5] Ditrych, Ondřej. Náhorní Karabach a řešení mezinárodních konfliktů podle realistické tradice [online] [cit. 2012-11-14]; dostupné z http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/236/
[6] Chronology of Nagorno Karabakh settlement process [online] [cit. 2012-11-13]; dostupné z: http://www.karabakh.org/conflict/peace-settlement/chronology-of-settlement-process/
[7] Ditrych, Ondřej. Náhorní Karabach a řešení mezinárodních konfliktů podle realistické tradice [online] [cit. 2012-11-14]; dostupné z http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/236/, str. 36
[8] Ditrych, Ondřej. Náhorní Karabach a řešení mezinárodních konfliktů podle realistické tradice [online] [cit. 2012-11-14]; dostupné z http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/236/ str. 36
[9] Chronology of Nagorno Karabakh settlement process [online] [cit. 2012-11-13]; dostupné z: http://www.karabakh.org/conflict/peace-settlement/chronology-of-settlement-process/
[10] De Waal, Thomas. Černá zahrada; Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války, Academia, Praha 2012, str. 258-274
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vincenc Kopeček, vyučující Vincenc Kopeček, vyučující | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 19:49 | Reagovat

V podstatě OK. Šuša ale není jeden z tzv. okupovaných regionů, ale historické hlavní město Karabašského chanátu. A trošku máte nejasnosti u toho balíkového řešení - tam šlo právě o to, že se řešení dohodne najednou, což preferovali Karabašští Arméni, Ázerbájdžán naopak step-by-step.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama