Na tomto blogu vám budeme přinášet pohledy na konflikt v oblasti Náhorního Karabachu a jejich možná řešení. Doufáme, že se vám bude blog líbit a že na něm najdete užitečné informace týkající se této problematiky. Přejeme příjemné čtení.

Konflikt v Náhorním Karabachu

30. října 2012 v 23:28 | Václav Mrkvica |  Konfikt v Náhorním Karabachu
Konflikt v Náhorním Karabachu

Vleklý konflikt v Náhorním Karabachu má kořeny daleko v minulosti. V dějinách dvou národů Arménů a Turků a jim příbuzných Ázerbájdžánců přetrvává již několik staletí. Počátkem dvacátých let 20.století, když se utvářel Sovětský Svaz, usilovali Arménii i Ázerbájdžánci o oblast Náhorního Karabachu. 4. července 1921 sice rozhodla Ruská komunistická strana o připojení NK k Arménii, ale na základě Stalinova nátlaku došlo k revizi rozhodnutí.
7. července 1923 byla v rámci Ázerbájdžánu ustanovena Náhorno-karabašská autonomní oblast s převážně arménským obyvatelstvem. Náhorní Karabach se stal enklávou uvnitř Ázerbájdžánu. S Arménií zůstal spojen jen úzkým dopravním koridorem - tzv. Lačinským koridorem (podle města Lačin). Proč nebyl Náhorní Karabach připojen k Arménii, přestože v té době na jeho území žilo 90% Arménů? To zůstává otázkou [2].
Počet Arménů na území Náhorního Karabachu se však během let snižoval. Arméni byly vystavováni stále silněji azerizaci. Z úřadů a ze škol byla vytlačována arménština, byla zakázána výuka arménských dějin. Arménští intelektuálové poukazovali na rozdílné zacházení úřadů, stěžovali si na nerovné podmínky sociálního a kulturního rozvoje. Karabašští Arméni se cítili natolik diskriminováni, že raději volili odchod do Arménie.
V 80. letech s rozpadem sovětského impéria nabyly potlačované nacionalistické tendence nových rozměrů. S nástupem Michaila Gorbačova a jeho politiky začaly propukat mezi Ázerbájdžánci a Armény žijícími v Náhorním Karabachu otevřené střety. Po desetiletí potlačovaná nevraživost mezi Armény a Ázerbájdžánci vyústila v eskalaci násilí. V roce 1988 v Stěpanakertu vypukly nepokoje za připojení Náhorno-karabašské autonomní oblasti k Arménii. Tyto nepokoje prezentovala nepravdivě KGB jako pogromy na Azery, což vyvolalo masové odvety vůči Arménům. Desítky jich byly zabity, tisíce vyhnány z Ázerbájdžánu [2]. Do řešení sporu se vložily sovětské úřady, ale jejich snaha řídit Náhorní Karabach z Moskvy byla neúspěšná. Moskva se dokonce zpočátku snažila tyto nepokoje bagatelizovat. Posléze se začala angažovat vojensky, což však přineslo jen další násilí [4].
15. června 1988 vyhlásil arménský parlament připojení k Arménii. Ázerbájdžán tento akt samozřejmě odmítl. V roce 1990 byl v Náhorno-karabašské autonomní oblasti vyhlášen výjimečný stav. Do konfliktu, který začal jako občanská válka mezi karabašskými Armény a Ázerbajdžánem, byla zavlečena i Arménie. Ta podporovala Karabach nejen vojensky, ale i finančně. Ázerbájdžán vinil z podpory Arménů i Moskvu.
V roce 1991 se karabašští Arméni vyslovili v referendu pro nezávislost. 2. září 1991 byla vyhlášena samostatná republika Náhorní Karabach. Poté Arménie i Ázerbájdžán vyhlásily nezávislost na SSSR. Konflikt přerostl v regulérní válku. Násilí na civilním obyvatelstvu bylo na obou stranách ukrutné. Nejzávažnější masakr se odehrál v únoru 1992 ve městě Chodžaly. O život přišly stovky ázerbájdžánských civilistů, včetně žen a dětí.Tento masakr vyvolal další útoky. Válečný konflikt, který trval šest let, přinesl tisíce obětí na životech i vysoký počet uprchlíků na obou stranách. Arméni ovládli Náhorní Karabach, Lačinský koridor a další části ázerbájdžánského území.
Válka sice skončila 12. května 1994 příměřím, ale mírová smlouva dosud nebyla podepsána. Jednání, která dosud proběhla, stabilitu v regionu nenastolila. Náhorno-karabašská republika není žádným státem (ani Arménií) mezinárodně uznaná.

Konflikt v Náhorním Karabachu patří délkou svého trvání v současnosti mezi nejdéle trvající konflikty. Pro oba národy má toto území nejen strategický, ale i emocionální význam. Při hledání vlastní identity se Arméni i Ázerbájdžánci snažili najít své historické kořeny, ať už fiktivní, či pravdivé. Každý z nich má při hledání nároků na území Náhorního Karabachu svou část pravdy [1]. Arméni i Ázerbájdžánci stojí v nesmiřitelné pozici. Pocity křivdy jsou u obou národů silně zakořeněné a čím déle konflikt v oblasti trvá, tím více se nacionalismus v lidech prohlubuje. Jejich vleklé nepřátelství je tak stále aktuální.
Vyřešení sporu o území Náhorního Karabachu není problémem jen Arménie a Ázerbájdžánu. Své geopolitické zájmy zde mají i mocnosti jako je Rusko, Turecko a Irán. Jejich národní zájmy souvisí též s hospodářskými zájmy a potažmo pak s bezpečnostní situací v celém kaspickém prostoru [3]. Důležitou roli ve vzájemných vztazích hraje ropa na dně Kaspického moře. Proto se domníváme, že Náhorní Karabach může být zdrojem potencionálního konfliktu.

Zdroje:
[1] Ditrych, Ondřej. Náhorní Karabach a řešení mezinárodních konfliktů podle realistické tradice. Mezinárodní vztahy. 2006, vol. 41, no. 4, s. 27-47. Dostupný také z WWW:. ISSN 0323-1844.

[2] BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus? Tilia 2002, s. 247-251. ISBN 80-86101-66-5.

[3] Na východ.cz, Konfliktní historiografie na Kavkaze. [online]. [Cit. 2012-30-10]. Dostupné z: http://www.navychod.cz/articles.php?id=313f013c-dd8d-102d-bc3e-00e0814daf34.

[4] Krvavý příběh Náhorního Karabachu. [online]. [Cit. 2012-30-10]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/krvavy-pribeh-nahorniho-karabachu-zacal-pred-20-lety_43213.html.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vincenc Kopeček, vyučující Vincenc Kopeček, vyučující | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 22:20 | Reagovat

Text víceméně Ok, jen už příště nepoužívejte jako zdroj Týden. To je populární časopis, který Vám ničím zajímavým ani podstatným nepřispěje. Baar a Ditrych (jeho článek je i ten z navýchodu, citujte to řádně!) jsou fajn zdroje, navíc v češtině k tomu psal i Šmíd, moje maličkost a buhví, kdo ještě. Takže Týden fakt nepotřebujete, pryč s ním.

2 nahornikarabach nahornikarabach | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 15:58 | Reagovat

Děkujeme za hodnocení. Časopis Týden už využívat nebudeme. V knihovně máme 2 týdny objednaného Thomase de Waala, snad už bude k dispozici. Vámi nabídnuté zdroje zkusíme sehnat také.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama